Láska není to, co je na začátku, ale to, co je na konci. Břetislav Rychlík o Madle Vaculíkové
16. 6. 2024
Přečtěte si ohlédnutí Břetislava Rychlíka za osobností Marie Vaculíkové, manželky spisovatele Ludvíka Vaculíka, která zemřela 16. ledna 2020.
„My spolu teď, Břeťo, málo býváme. Kdykoliv jste v Praze, ozvěte se. Ty dvě deci rulandského si můžeme dát aj u nás. My máme všelijakého pití, které dostáváme, ale samy dva nás popíjet nenapadne. Jen někdy dopoledne jeden druhého pozveme na půl panáka slivovice a já pokaždé říkám: Malý panák je velký panák chudého člověka, praví Břeťa.
Nevím: není toto naše psaní trochu do prázdna? Však se ani nedovídáme, jestli to někdo čte. Ale to nevadí. Vlastně bychom si mohli začít psát něco, co by nikdo ani číst neměl, že! Já opravdu na začátku myslel, že sem budu psát názory, které bych se neodvážil jinde napsat. Názory nesprávné, ale odůvodněné. Že bych se jich tak zbavil. A víte, že takových mám hodně? Možná ale, že to by mi paní Vaculíková nepustila. Ona je asi jediný člověk, jehož názor nechci ignorovat. Vlastně je mírou dobrého, inteligentního čtenáře. My čteme tak, že jeden druhému pravíme, co si kde má přečíst. Teď mi předložila rozhovor s arcibiskupem Dukou v Respektu. Mějte se dobře. Ludvík“
Vaculík píše Rychlíkovi a naopak
Toto mi napsal do Divadelních novin Ludvík Vaculík. Měli jsme tam po dva roky rubriku Vaculík píše Rychlíkovi, Rychlík píše Vaculíkovi. Bylo to pět let před smrtí Ludvíkovou a deset roků před odchodem jeho ženy Marie, o které mám teď mluvit. O Marii, za svobodna Komárkové, přáteli zvané Madla. Všechno podstatné jsem však napsal po její smrti do nekrologu pro Aktuálně. Začnu tedy citací sebe sama:
Před jedenácti lety se v rozhovoru pro Lidové noviny zeptala redaktorka Lucie Zídková Marie Vaculíkové: „Co je to láska?“ Paní Vaculíková: „Na to bych se raději zeptala Vaculíka.“ Ludvík teda odpověděl: „Láska není to, co je na začátku, ale to, co je na konci.“
Tento dialog osvětluje mnohé. Jak se Ludvík Vaculík ke konci života pokorně vracel k ženě, kterou po Chartě 77 komunistická Státní bezpečnost, čili fízlové, nutili ke spolupráci proti vlastnímu muži i k rozvodu s ním. To ženu, která po sňatku s tímto náčelníkem Černým pardálem a vůdcem smečky přeškrtla sama sebe, protože ho považovala za důležitějšího, utvrdilo v přesvědčení, že ho navzdory jeho nevěrám a nemanželským dětem neopustí.
Dál s ním žila v bytě, kde měli odposlechy, dvě kamery, přede dveřmi na chodbě hlídali příslušníci. Na krku měla dva malé syny. Podstupovala výslechy, ponižování v práci, buzeraci komunistickým režimem. To mne vždycky uvádělo v úžas a moji ženu ještě víc.
Zdroj: Český rozhlas Brno
Foto: Věra Luptáková