Brno-střed - no, nemilujte to tady

Můj volební obvod tvoří Bosonohy, Kohoutovice, Starý Lískovec, Nový Lískovec, a konečně Brno-střed. Tož začněme tím, na co se mě mimobrněnští přátelé ptají. Bosonohy? Odkud jméno této nejmenší části mého volebního obvodu vzalo počátek? Úplně to objasnit nejde, třeba pánové historikové Hosák a Šrámek se domnívají, že název je možno vysvětlit tím, že poddaní (lépe nevolníci) byli vesměs nuzně oblečeni, bez „škorní“, tedy bosonozí. Encyklopedie zase uvádí, že motivací mohla být i poloha vsi na vlhkém, mokřinatém místě, které její obyvatelé museli překračovat bosou nohou.

Při napoleonských taženích tímto krajem popisuje kronikář Bosonoh, že „k snídani museli dostávat máslo a kořalku, k obědu a k večeři maso a víno.“ Jak znám moravskou pohostinnost, jsem si jist, že vínem či pálenkou by vás, milí návštěvníci, uctili i dnes a bez vojenských rozkazů. Svědčí o tom ostatně citát na budově městského úřadu, kde je umístěna pamětní deska s citátem T. G. Masaryka:

Ne násilím, ale smírně, ne mečem, ale pluhem, ne smrtí, ale životem k životu.

A právě na Masarykovu počest se od roku 1930 jezdily na Masarykově okruhu automobilové závody. Na trase Bosonohy–Nový Lískovec–Pisárky–Kohoutovice– Žebětín–Ostrovačice–Veselka–Bosonohy a jedno kolo měřilo 29,194 km. Okruh, který byl sestaven ze tří normálně používaných silnic, dokázali dělníci zbudovat za necelého půl roku. Slavné jsou pojmy jako „jezdíš jak Širón“, podle monackého trojnásobného vítěze Louise Chirona, nebo Farinova zatáčka, připomínající havárii italského jezdce Giuseppeho Fariny, který v roce 1949 vyjel z trati a zabil dva diváky. Na motocyklech Jawa tady osmkrát vyhrál legendární Franta Šťastný. A kronikář připomíná, že v roce 1956 dostal pojmenování další úsek Masarykova okruhu, kde havaroval německý jezdec Hans Baltisberger, který svým zraněním na místě podlehl. Tragické drama, které se zde odehrálo, motivovalo Bohumila Hrabala k napsání sugestivní povídky Smrt pana Baltisbergra.

Pojďme se tedy podívat za zatáčku do Kohoutovic, do této kdysi tiché vesničky uprostřed lesů. Obec existovala prokazatelně už na počátku 13. století. Dnes je tato městská část takové netypické sídliště s 12 000 obyvateli. Také tady se připomíná Velká cena Československa, která se jezdila přes území Kohoutovic až do roku 1986, kdy se nedaleko postavil nový automotodrom. Hlavní dominantou Kohoutovic je prosklený objekt bývalé vyhlídkové restaurace GRAND PRIX, umístěný na třináctipodlažním panelovém domě. Vyhlídkový objekt sloužil v době závodů mezinárodní Velké ceny motocyklů a silničních automobilů prominentům režimu k pozorování dění na trati, která vedla přímo pod domem. V modernizované budově se plánuje zřídit mu zeum GRAND PRIX BRNO, do kterého jste srdečně zváni.

Na původním Masarykově okruhu leží také Nový Lískovec, který je druhou nejmenší městskou částí Brna. Vznikl na přelomu 19. a 20. století na jižním okraji pisáreckého lesa nad údolím řeky Svratky. Vhodnost lokality k trvalému bydlení rozpoznal stolař z Blanska Antonín Hrazdíra (1854–1936), který v roce 1894 ve stráni v horní části dnešní Kluchovy ulice postavil domek a před ním zvoničku, v níž vyzváněl poledne a klekání. Výhodou Nového Lískovce je okolí vhodné k výletům a vycházkám. Můžete navštívit světový unikát, přírodní rezervaci Kamenný vrch, kde každé jaro rozkvetou desetitisíce konikleců. Já doporučuji k návštěvě místní hody. Ty se slaví dvoje – mladé a staré. Zažít desítky krojovaných párů v panelákovém sídlišti je fantastický, až surreálný vjem. Ten náš název Lískovec byl dříve Leskovec.

Když Nový, tož aj Starý Lískovec. V roce 1330 darovala královna Eliška Rejčka Lískovec klášteru cisterciaček na Starém Brně, v jehož vlastnictví zůstal až do zrušení kláštera v roce 1782. Původně ves se dnes pyšní největším množstvím dětských a multifunkčních hřišť na počet obyvatel.

A pak už je tu samotné Brno-střed. Pro mne je Brno městem na míru člověka. Moji rodiče přijeli z moravského Slovácka, aby tady měli v červenci 1957 svatbu u svatého Jakuba. Do roka a do dne jsem se 23. července 1958 narodil já, jejich nezdárný prvorozený syn. Na svět jsem přišel v Uherském Hradišti, ale většinu života žiju v Brně, oženil jsem se tu, narodily se mi tu děti. Bydleli jsme zpočátku v Blekfildu (Černých Polích) na náměstí SNP 22, v přízemním jednopokojovém družstevním bytečku, kam dvoumetrový hudební skladatel Jiří Bulis chodil rád na návštěvy oknem. Pak se na několik let stala naším domovem Kobližná 7, v době našeho přistěhování se ta ulice jmenovala Gagarinova. Teď už přes 30 roků bydlíme na Veselé, kósek od Čáry ve štatlu. A kósek je to i do divadel, na koncerty, do galerií, muzeí, na JAMU, kde učím, do oblíbených kaváren i hospůdek. Brno nabízí každý večer ve svých divadelních příspěvkových organizacích a Filharmonii Brno nejvíc sedadel na počet obyvatel – 4 695. A to nepočítám nezávislou scénu!

Když vyjdu z domu s nějakou návštěvou z Prahy, vždycky se podivuje té venkovské atmosféře, lidi se zastavují, zdraví, vyptávají, nadávají na něco, pomlouvají, lákají na dvě deci. Jedině v Brně člověk slyší zpěvy moravských pěsniček, jak se studenti, kterými toto město dýchá, v noci vrací na koleje. A taky je z Brna všude blízko. Do Vídně, do Bratislavy, do Budapešti, do Krakova. Střední Evropa jako na dlani. Brňanky a Brňané jsou spontánní a srdeční lidé, i lumpové jsou v Brnějaksi vtipní a veselí. No, nemilujte to tady.

S manželkou Monikou při zahájení kampaně v červnu 2024 Dominanta Kohoutovic – bývalá vyhlídková restaurace Depo Masarykova okruhu, Bosonohy

Autor: text Břetislav Rychlík senátor za obvod č. 59 – Brno-město